Povinnosti (nejen) velkých společností v oblasti náležité péče
V prostředí malé či střední firmy, jejíž výrobní řetězec nepřesahuje českých hranic, je těžko představitelné, že by v jeho jakékoliv fázi docházelo k porušování lidských práv či flagrantní újmě na životním prostředí.
U velkých (evropských) společností se však nemusejí jevit již tak absurdní, a co víc, skutečně nastává.
Tzv. hodnotový řetězec je u velkých společností logicky velmi rozsáhlý a složitý s vazbami na globální partnery, přičemž je však třeba zajistit udržitelné a zodpovědné jednání ekonomických subjektů, jenž jsou jeho součástí, zejména identifikovat a eliminovat jakékoliv činnosti, které by měly negativní dopady na lidská sociální práva a životní prostředí.
Typickými příklady těchto negativních dopadů je nucená práce, vysídlovaní obyvatel v důsledku těžebních projektů či destrukce pralesů a jiných biomů a samozřejmě také dětská práce, která je častá v zemědělství, zejména při sklizni kávy, kakaa nebo banánů, či ve výrobě určené pro export jako je šití bot a oblečení, tkaní koberců, navlékání korálků atd.
V této souvislosti přijala Evropská komise dne 23. 2. 2022 návrh nové směrnice EP a Rady (EU) č. 2019/1937 o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (Corporate Sustainability Due Diligence – CSDD) (dále jen „směrnice o náležité péči podniků“ či „směrnice“), která má zajistit jednotnou regulaci pro udržitelnou správu a řízení společnosti v rámci celého jejího hodnotového řetězce.
Směrnice o náležité péči podniků termín hodnotový řetězec používá pro označení všech činností souvisejících s výrobou zboží nebo poskytováním služeb ze strany společnosti, a to včetně fáze vývoje výrobku nebo služby, používání a likvidace výrobku, jakož i související činnosti v rámci zavedených obchodních vztahů společnosti v předcházející či následující fázi dodavatelského a odběratelského řetězce.
Jednoduše řečeno, hodnotový řetězec zahrnuje vše, co vytváří hodnotu výrobku či služby nebo mu hodnoty přidává. Například takový výrobce aut pak bude nucen sledovat ekologicko-etický původ vstupních materiálů pro svá vozidla a činnost jejich dodavatelů, dodržování bezpečných a zdravých pracovních podmínek při výrobě vozidla, dohlížet na marketing a propagaci vozidel, zajistit prodej výrobku, či odpovědně vybírat své odběratele a jiné smluvní partnery.
Základem k tomu, aby společnost naplnila požadavky směrnice, je začlenění náležité péče do svých podnikových politik. Do náležité péče spadá také identifikace skutečných či potenciálních negativních dopadů na lidská práva a životní prostředí vyplývajících z vlastní činnosti, ale také z činnosti dceřiných společností či obchodních partnerů.
Důraz je kladen také na prevenci, která může mít různou podobu. Společnosti budou s ohledem na okolnosti například povinny vytvářet plány preventivních opatření nebo získávat od obchodních partnerů smluvní záruky.
Pokud společnost shledá své nebo cizí pochybení, musí samozřejmě učinit vše potřebné proto, aby pochybení odstranila či následky alespoň minimalizovala. Pokud by pochybení vzešlé ze strany obchodního partnera mělo závažné dopady, mohlo by to dojít až k tomu, že by společnost musela obchodní vztah s ním ukončit. Pokud by v tomto důsledku vznikla škoda, mohou ji poškození po společnosti uplatnit formou občanskoprávní žaloby na náhradu škody, a to i v případě, že právem rozhodným pro tyto nároky není právo členského státu (například pokud ke škodě došlo ve třetí zemi).
Další povinnost spočívá v zavedení systému podávání stížností, který musí být přístupný přímo ohroženým či dotčeným osobám i odborovým svazům či neziskovým organizacím. Společnosti budou také muset své politiky monitorovat a podávat o nich každoroční zprávu na svých internetových stránkách.
Jak už vyplývá z úvodu našeho článku, pravidla náležité péče se v případě, že bude směrnice přijata, dotknou pouze velkých společností. Těmi se myslí zejména společnosti, které mají více než 500 zaměstnanců a čistý celosvětový roční obrat vyšší než 150 milionů EUR (3,7 miliardy korun). Pro společnosti, které působí v odvětvích jako je výroba textilií, zemědělství, lesnictví, rybolov či těžba nerostných surovin, jsou prahové hodnoty nižší. Jedná se totiž o odvětví, která jsou pro tuto problematiku vysoce riziková, a práh určení povinného subjektu se tedy snižuje na 250 zaměstnanců a obrat vyšší než 40 milionů EUR (1 miliarda korun) za předpokladu, že alespoň 50 % tohoto čistého obratu společnost dosáhla v jednom nebo více z těchto uvedených odvětví.
Závěrem uvádím, že pod shora uvedená kritéria celkově spadá 1 % největších evropských podniků.
I malé a střední společnosti však mohou dopady nové právní úpravy pocítit, zejména pokud budou, jakožto obchodní partneři povinných subjektů, jimi vyzvány k uzavření shora zmíněných smluvních záruk či naplňování pravidel jejich vnitřních politik.
V případě, že by tyto společnosti nebyly finančně schopné dodržovat přísný etický kodex jejich obchodního partnera, měl by jim dle směrnice on sám poskytnout přiměřenou pomoc.